"La grève" - projev hrdého francouzského patriotismu, hybná politická síla, vžitý národní sport, záminka pro den-týden-a možná i mnohem víc bez práce, nebo marné "vztekání se"? Asi od každého trochu.
Fenomén francouzských stávek mi do života tady prostupuje víc a víc a tak jsem se rozhodla si o nich zkusit udělat trochu ucelenější obrázek. Francouzské stávky, tak trochu kulturní dědictví, které má své kořeny až v dobách francouzské revoluce, možná i dál - to nejsou jen nejezdící tramvaje, zavřené obchody a průvody na náměstí.
Po příjezdu do Francie je několik slovíček, bez kterých se člověk hned prvních pár dní rozhodně neobejde - dobrý den, děkuji, omlouvám se, a stávka. Jsou tady už tak na denním pořádku, že mám trochu strach, že tady to slovo začíná pomalu ztrácet hodnotu. Potkala jsem spoustu místních, kterým stávky a řečené "blokáže" dokonce komplikují život, až z toho sami nemají radost a občas si na ně dokonce sami stěžují. Určitě je tu pořád spousta místních, kteří stávky stále prožívají a podporují, a je to pro ně takový národní sport a projev hrdého patriotismu. Mají ale reálně nějaký efekt?
Důchodový věk aneb palčivé téma
V úterý 7. 3. tu senát hlasoval o posunutí důchodového věku z 62 na 64 let - hlasoval a odhlasoval. Mám to "štěstí", že jsem se tu shodou okolností sotva dva měsíce po svém příjezdu nachomejtla k jedné z největších celostátních stávek za poslední dobu. A to už ve Francii něco znamená.
Jak se zorientovat ve francouzské stávce? Nijak.
V praxi vše probíhá následujícím způsobem:
Úterý 7. 3.: Stávka je výjimečně na tenhle den avizovaná předem, takže vím, že ráno nemusím vstávat a chodit do školy. Nejezdí tramvaje ani autobusy (vůbec), všechno je zavřené, zrušená škola, kompletní - jak se tu tomu říká - "blokáž". Všichni tedy zůstali doma. Neučí se, nepracuje se.
Středa 8. 3.: To samé ovšem pokračuje i další den. Ráno vstanu a jdu na seminář, protože jsem sice zaslechla, že je možné, že úterní stav bude pokračovat i další dny, nikdo ale nic nepotvrdil a tak vlastně nevím, jestli škola bude nebo ne. Přijdu na kampus, budovy na zatarasené židlemi, stoly a patníky, chaos, nikdo nevěděl jestli semináře jsou nebo nejsou, všude kolem postávají podobně zmatení studenti jako já - a email od vedení univerzity o zrušení výuky i ve středu přijde 10 minut před začátkem semináře.
Čtvrtek 9. 3.: Identický scénář se opakuje ve čtvrtek. Ovšem, protože jsme už kvůli stávkám zameškali za celou půlku semestru několik seminářů a jsme s látkou tak pozadu, že už nemáme šanci všechna témata ani probrat, seminář se koná online. Jaký by byl rozdíl v tom, dát stranou těch několik židlí ve vchodu do učebny, a zkrátka se na ten seminář sejít místo u online v učebně? Večer pak dorazí další email od vedení fakulty, že v pátek se výuka - konečně - oficiálně obnovuje.
Pátek 10. 3.: Jdu na seminář, tentokrát konečně s jistotou, že nevstávám ráno zbytečně a výuka se koná. I přes email o obnovení výuky v pátek na semináře ale dorazí pět a půl studenta - všichni ostatní si nejspíš email buď nepřečetli, nebo ho zkrátka ignorovali a školu zazdili, protože se přece můžou vymluvit na stávku. A sami vyučující se v pátek na semináři svěřují o tom, jak nevěděli, jestli ve středu přijít do práce, a že když tedy do práce dorazili, dostali několik minut po začátku pracovní doby email, že "mají zůstat doma". Tak sakra, jak to tedy funguje? Stávka, práce, nebo dovolená? A proč to všechno zjišťujeme každý den ex-post?
Sobota 11. 3.: V centru se koná obrovský průvod protestujících, na který dohlíží policejní sbory.
Neděle 12. 3.: To jsem byla doma a uklízela, odpusťte.
Pondělí 13. 3.: Přijdu ráno na seminář a ve chvíli, kdy má začínat, zjistím, že se koná online, protože pro změnu stávkují vlaky a vyučující nejel spoj, kterým by mohla na prezenční hodinu na univerzitu dorazit. Nejsem naštěstí jediná ze studentů, ke komu se tato zpráva včas nedonesla, takže nás je ve třídě víc. Což o to, to by nebyl takový problém. Problém je, že ve třídě chybí stoly a židle, které minulý týden sloužily k zatarasování budov na kampusu a nikdo se je od té doby neobtěžoval přinést zpátky do učebny. Takže sedíme ve třídě na zemi.
Úterý 14. 3.: Ráno přijde email od vedení univerzity, že výuka se dnes opět z důvodů stávky ruší. Takže opět místo prezenčních lekcí píšeme úkoly zadané emailem doma na koleni.
Středa 15. 3.: Ranní seminář opět odpadl - znovu jsme se to dozvěděli v emailu asi 15 minut před začátkem hodiny - už jsem byla ve dveřích na odchodu. Během dne dorazí další email o zrušení i dalších odpoledních seminářů a další várka úkolů.
No, tak uvidíme, jak dlouho to bude takhle pokračovat...
Texty z obrázků: Metro-práce-hrob | Chápu a nesouhlasím | Koukni na svý rolexky, je čas stávky | Macrone, sáhni na svůj důchod, ne na ten náš
Ilustrační obrázky z https://unsplash.com/s/photos/r%C3%A9forme-des-retraites
(Jen pro představu, jak moc tu je nebo není daná důchodová reforma (ne)oblíbená, tak PROTI důchodově reformě je, podle ofiko statistik - ZDROJ - necelých 60 procent Francouzů. A kvůli jejich protestům všichni ostatní již přes týden musí respektovat takovéhle komplikace.)
Vtipný je, že protestující proti důchodové reformě tady nosí motta jako "práce a pak hrob" a přitom si v realitě užívají život milionkrát víc, než my ve střední Evropě - a mají taky nesrovnatelně lepší průměrnou životní úroveň i pracovní, platové a celkově životní podmínky. Jestli má někdo práci na pohodu, nehrotí, a užívá si každodenní maličkosti s naprostým klidem a grácií, jsou to tady frantíci. Průměrná pracovní doba je tu 7 hodin (zákonná pracovní doba na plném úvazku je rovných 35 hodin - ZDROJ), oproti naší české tradiční "osmičce", průměrná pauza na oběd je tu hodina a půl až dvě oproti naší české uspěchané půlhodince, max hodince. Ale frantíci si prostě neradi nechají šahat na své pohodlí - za což je vlastně do určité míry cením, protože když vezmu, jací jsme my oproti nim absurdní workoholici, je mi trochu smutno. Paradoxně mi ale přijde, že si těmihle přehnanými stávkami způsobují až zbytečné komplikace a nepohodlí.
Mimochodem, velmi zajímavý, ačkoli už trochu starší článek o pracovní době napříč Evropou (který ale stále určitě o něčem vypovídá):
celý článek ZDE
Co se odehrává tady v Montpellier - a táhne se vlastně už přibližně od ledna 2023, kdy se ve Francii stávky ohledně důchodové reformy rozeběhly - ale není jen nějaká lokální zvrhlost. Stačí zagúglit a na člověka vyskočí miliarda článků o závažnosti aktuálně celostátně probíhajících stávek. V rámci už třetí vlny stávek kvůli důchodové reformě tu nejezdí nejen tramvaje, autobusy a vlaky, ale zastavená je (nebo byla) i letadlová doprava, elektrárny, rafinerie, lidé nemohou sehnat benzín.
Na webu velvyslanectví ČR v Paříži najdeme krásný popis a definici toho, co se tu vlastně zrovna děje:
Doplnění: Nulová doprava nastala, letadla jeden den nelétala, nedostatek benzinu nastal a stávka se nevyhla nejen základní a středním školám, ale i vysokým.
Toto francouzské "právo na stávku", které mají ukotvené v ústavě, se horlivě uplatňuje i tady na fakultě. Studenti se mohou dohodnout a pokračovat ve stávce v podobném duchu, jako zaměstnanci jakékoli firmy. O obnovení výuky tedy nerozhodují vyučující, ani vedení univerzity, ale studenti sami - a vedení prostě nemůže nic dělat. Doslechli jsme se, že jediný případ, kdy vedení do těhle studentských stávek na kampusu zasáhlo, bylo někdy loni, kdy studenti rozdělali v hlavním vchodu veliký oheň a začalo hrozit, že (s trochou nadsázky) vypálí celou univerzitu. No tak nevím, jestli je tohle vážně hodnotnější program, než se prostě jít učit.
Dále na iDnes se dočteme:
"Do stávky se zapojili také popeláři a řidiči kamionů, to podle agentury Reuters značí rozšíření protestního hnutí do nových sfér hospodářství. Deník Le Monde informoval, že ráno se v novinových stáncích na jihovýchodě Francie neobjevilo nové vydání regionálních listů La Provence a Nice-Matin kvůli stávce v tiskárnách.
Státní železniční dopravce SNCF a pařížský dopravní podnik RATP varovaly před silným narušením provozu, z vysokorychlostních spojů TGV například vyjel jen každý pátý. Pařížské letiště Charlese de Gaulla zrušilo pětinu spojů, letiště Orly skoro třetinu ... V energetickém sektoru je provoz narušený už od víkendu, přičemž odboráři slibovali „černý týden“ s možností cílených výpadků proudu. Státní dodavatel elektřiny EDF odpoledne uvedl, že do práce dnes nepřišlo 41,5 procenta zaměstnanců, tedy podobný podíl jako při lednových stávkách. Web franceinfo informoval o výpadku proudu, který ráno postihl asi 4 000 zákazníků na severu Francie."
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/francie-stavky-duchody-zeme.A230307_193124_zahranicni_jadv
Ano, a zapojili se i popeláři. Například takhle to teď vypadá v Paříži:
Mňamka. Na videu z tohoto pondělí (13. 3.) vidíme samotné Pařížany, kteří si stěžují na to, jaká je to ostuda, a že je to neúnosné, a že nechápou, proč proti tomu nikdo nezasáhne a nikdo s tím nic neudělá. Odpadků je tam tolik, že v některých případech blokují vstupy do rezidencí a domů nebo některým lidem znemožňují cestu do práce. Restaurace mají problém udat stoly u okna s výhledem na hromadu pytlů s odpadky na ulici a vesměs se všichni shodují na následujícím - protesty, ano, v pořádku, ale tohle je moc. V tom všem se množí krysy, smrad a bacily. Pravý pařížský sen.
V reálu pak protesty v těch největších "ohniscích" vypadají buď jako válečná zóna, kde se kromě rvačky s policisty ve stylu rugby zápasu ničí vše, co průvodu na ulici přijde pod ruku (včetně zaparkovaných aut, dopravních značek a tak dále) nebo paradoxně jako nedělní Kouzelná školka s Dádou Patrasovou z roku 2005, kde se prozpěvuje "stávková hymna" a tančí legrační tanečky uprostřed silnice:
(V podobném měřítku tady mimochodem do života mnoha lidí zasáhla i stávka v říjnu 2022, která sice s důchody neměla nic společného, šlo ale o celostátní stávku kvůli nízkým mzdám v rafinériích, která na několik dní ochormila celou Francii a komplikovala život i práci mnoha jiným dalším lidem a profesím:)
Dohled nad průběhem všech těhle stávek má, jen tak mimochodem, na starosti speciální policejní jednotka CRF, jejíž nákladní auta pro zatčené protestanty jezdí i v centru tady u nás:
Na večerní hodině francouzštiny jsem se ptala naší vyučující (místní studentka magisterského studia výuky francouzštiny jako cizího jazyka, strašně milá, vstřícná a pozorná, a navíc má přehled o dění na univerzitě a dost nás zasvěcuje do místních kulturních a akademických reálií) - ptala jsem se jí, jestli tyhle francouzské stávky mají nějaký reálný dopad nebo efekt. Pokrčila rameny, usmála se a prohlásila něco ve stylu "no, reálně moc nemají, ale máme na ně právo".
Klíčová otázka: kolik z protestujících v tom průvodu bylo volit?
Tak, když jsme si tak hezky shrnuli a popsali ve všech možných detailech, co všechno vlastně stávky ve Francii obnáší, napadlo mě zamyslet se nad tím, jak je to ve Francii s volební účast. Když jsou tu všichni tak žhaví každý týden pravidelně proti něčemu protestovat a stávkovat, kolik z nich asi chodí k volbám? A ejhle, nějaká půlhodinka gúglení, a zjistila jsem, že volební účast od roku přibližně 1960 klesá mílovými kroky.
Největší účast samozřejmě byla u prezidentských voleb, které jsou přirozeně nejatraktivnější - tam se loni pohybovala kolem 70 procent, a i tak ale postupně klesá: v roce 2017 to bylo kolem 75 procent, v roce 2012 kolem 80 procent a v roce 2007 dokonce kolem 83 procent (ZDROJ). Takže zdaleka žádné rekordy se tu v poslední době netrhají.
A to už vůbec nemluvím o parlamentních volbách v roce 2022, kde se celková volební účast pohybuje pod 50 procenty (ZDROJ)!!!! Po atraktivních prezidentských volbách v roce 2022 se konaly volby parlamentní, u kterých volební účast nedosáhla ani na 50 procent - a míra zdržení se hlasování trhla rekord od roku 1958 (ZDROJ)!!!! Dvacet let tu volební účast postupně klesá. A pardon, ale volit prezidenta prostě nestačí - nehledě na to, že MAcrona si loni zvolili, a teď na něj všichni nadávají.
Co víc, ze statistik zveřejněných Národním statistickým a ekonomickým institutem v roce 2022 (ZDROJ) navíc vyplynulo, že volební účast obecně roste s životní úrovní a vzděláním. NEJVYŠŠÍ VOLEBNÍ ÚČAST ze všech společenských vrstev mají mladí voliči ve věku 25 let a více s vysokoškolským diplomem (mezi nimi se hlasování zdrželo pouze 9,6 % oproti více než 30 % nehlasujících bez diplomu). Nutno dodat, že systematická volební účast se podle té samé statistiky obecně zvyšuje s věkem. Celkově jen něco málo přes 36 procent voličů se v roce 2022 zúčastnilo všech kol prezidentských i parlamentních voleb. !!! - a zajímalo by mě, kolik z nich teď několikátý den po sobě chodí v těch protestujících stávkujících průvodech a kazí práci ostatním.
Padouch Macron - ???
Co mi nejde na mysl je všeobecná nenávist vůči Macronovi (dokonce se tu mluví přímo o "Macronově reformě důchodů" a o tom, že zkrátka za všechno tohle zlo může Macron). Macrona si tu ale loni (2022) jako prezidenta znovuzvolili u přímé volby skoro 60 procenty hlasů (ZDROJ). A důchodovou reformu měl ve svém předvolebním prohlášení, dokonce s ještě vyšším věkem, než jaký se diskutuje teď! Takže to nebyla žádná novinka.
Opět bych tady ráda položila tu samou otázku: kolik z těch, kteří teď horlivě nadávají na Macrona a producírují se po náměstích s cedulemi a bannery byli loni hodit v druhém kole hlas LePenové? Ne, že bych byla mezi nimi. Ale zajímalo by mě to.
Co si z toho všeho odnést?
Stávky jsou tu tak trochu místní specialita, pro kterou jsou frantíci ne nadarmo proslavení po celé Evropě - a jsou si toho i sami vědomi! Za sebe bych francouzské stávky klidně nominovala na další položku kulturního dědictví UNESCO - podobně jako francouzské bagety. Ano, pro ty, co nevědí, bageta je na seznamu kulturního dědictví UNESCO!
Takže čím to celé uzavřít? Myslím, že místní stávky už jsou tu víc vžitou kulturní záležitostí a možná tak trochu detoxikačním rituálem pro místní, než reálným politickým hybatelem. Jsou součástí francouzské nátury a je asi naprosto omluvitelné, že pro člověka, který v této mentalitě a kultuře nevyrostl, jde o něco dost těžko pochopitelného.
Snad nová generace mladých Francouzů začne víc chodit k volbám - a to nejen k těm prezidentským - a míň zbytečně komplikovat život sobě i druhým někdy až desítky dnů se táhnoucí pracovní a studijní prokrastinací bez reálného efektu či dopadu. Věřím, že by to nadělalo míň škody, stálo míň peněz a mělo ve výsledku lepší efekt.
Nicméně, člověk musí uznat, že tohle je zkrátka francouzská nátura, a nakonec je mi podoba francouzského patriotismu asi v celkovém obrázku sympatičtější, než ten fanatický český. Ale každá karta má dvě strany.
Mimochodem, našla jsem úžasný rozhovor s Janem Šmídem, který krásně shrnuje francouzskou náturu - nejen ohledně stávek a protestů, ale i ohledně jídla, jazyků, sociálních rozdílů, etnických a multikulturních otázek, a dalšího... - podepíšu se vlastní rukou pod každé slovo, které tam je. Vnímám to tady úplně stejně jako on, se vším všudy.
Montpellier, březen 2023