Jazykové okénko 4 - jak dělá pejsek? Záleží, odkud je.

Aktualizováno: 2. 7. 2023

Aneb zvukomalebná procházka světem

Na úvod si připomeňme notoricky známou anglickou (ehm, pardon, americkou) písničku "Old MacDonald had a farm" neboli "Starý MacDonald farmu měl". Kdo jí nezná, ať si doplní kulturní mezeru ZDE. Mě osobně vždycky připomínala nám v Česku snad známější "Když jsem já sloužil". Téma je podobné: zvířátka na farmě. Čím je ale anglická verze tohohle školkového hitu pro nás zajímavá? Máme tu stále se opakující zvuky, které zvířátka dělají. Takže je to samé haf haf a chro chro. Anebo ne?

(Jen tak mimochodem, Zpívánky jsou pro mě, podobně jako Kouzelná školka nebo Večerníčky, ztělesněním nostalgie a kdo je všechny pamatuje, můžeme si podat ručičku.)

Člověk by si řekl, vždyť přece prasátko dělá pořád stejný zvuk, ať už je v Anglii nebo v Česku nebo dokonce v Africe. Eljhle. Prasátko sice dělá pořád stejně, ale skoro v každém jazyce to napíšeme trochu jinak. Čím to je? Každý jazyk má svůj individuální fonetický systém, ze kterého samozřejmě vychází i zapisování zvuků. Když vyrůstáme, naše mluvidla se přizpůsobí rytmu, zvuku a fonetice našeho mateřského jazyka - toho, který nás všude obklopuje. Naučíme se zkrátka dělat přesně ty zvuky, které dělají lidé kolem nás, a v určitém věku (myslím někdy kolem 10 let, to teď není důležité) pomalu ztratíme schopnost svoje mluvidla přizpůsobovat novým zvukům, souhláskám a samohláskám, které náš mateřský jazyk (případně jazyky) neobsahuje. Proto, pokud se začneme učit nový cizí jazyk, je skoro nemožné se zbavit i kdyby nepatrného akcentu v tomto cizím jazyce, který vychází ze zvuků, jaké jsme se naučili vytvářet jako malá piškvořátka. (Navíc se v nás vyvine taky odlišná citlivost na různé tóny, zvuky, hlásky apod. a i proto se vnímání stejného zvuku u rodilých mluvčíč různého jazyka může dost lišit.)

Každý jazyk má jiný repertoár souhlásek a samohlásek a vnímá zvuky trochu jinak.

Proto kuřátko v angličtině nedělá pí pí, ale chick chick. Kráva nedělá búú, ale moo. Prasátko nedělá kví nebo ví ani chro, ale oink oink. Husa nekejhá, ale dělái honk honk. Kúň nedělá íhá, ale neh neh. Kachna kedělá kač kač, ale quack quack (což je spíš podobné české žábě, která dělá kvá kvá). A tím zdaleka nekončíme - angličtina je totiž ještě v porovnání s jinými "exotičtějšími" jazyky češtině často dost podobná.

Například tady máme štěkání přeložené do čtrnácti různých jazyků:

(Krátká vsuvka: když se říká každej pes, jiná ves, ano, máme na mysli přesně toto.)

Jak je vůbec možné, že pejsek dělá česky haf, v indonéštině guk, v korejštině meong (nespletli si psa a kočku, náhodou?) a v kantonské čínštině wong? To těžko říct.

Rozdíly mezi zvířátkovou onomatopoeiou (neboli zvukomalebností) můžou být docela legrace - jako například na ukázce na následujícím odkaze: https://www.instagram.com/reel/CqFkVUxv2Q2/?igshid=MDJmNzVkMjY%3D

Mezinárodně se trochu víc shodujeme na zvuku kočky, kde se překvapivě ve většině jazyků objevuje souhláska M, případně N na začátku a pak se vždy trochu liší, co následuje za ní - obvykle ale s velmi podobným výsledkem:

Kočky jsou prostě zvláštní. Protože většina ostatních zvířátek by se mezinárodně domluvila dost těžko.

Zvířátkama to ale samozřejmě nekončí, nýbrž teprve začíná.

Například hodiny dělají v Česku ťik ťak, v Anglii tick tock, ve Španělsku a Itálii tic tac, v Číně dī dā, ve Francii tic-tac, v Japonsku kachi kachi a v Indii tik-tik.

V Česku si pšíkneme hepčí, v Anglii achoo a ve Francii atchoum.

Velmi názorný příklad toho, jak velké rozdíly můžou v přepisu onomatopoei mezi jazyky vznikat, najdeme taktéž na Wikipedii: Jak dělají nůžky?

Ano, přesně tak, šmik šmik. Tak pozor:

Anglicky snip snip
Italsky cri-cri
Španělsky riqui-riqui
Portugalsky terre-terre nebo treque-treque
Řecky krits-krits
Albánsky cëk-cëk
Hindsky katr-katr

A teď závěrem perlička na pobavení:

Zvuky zvířátek ve francouzštině aneb mám hypotézu, proč se frantíci nekamarádí s angličtinou

Tady máme krásnou ukázku několika zvířecích zvuků ve francouzském přepisu:

Když se na ně chvíli zadíváme, zjistíme, že spousta těchto francouzských zvířecích zvuků jsou ve skutečnosti v angličtině běžně používaná slova, která mají úplně odlišné významy:

Kuřátko říká anglicky "pif paf"!
Kůň říká anglicky "čuuus"!
Myška říká anglicky "dííííra"!
Husa říká anglicky "auto"!
Kachna říká anglicky "drobný"!
Prasátko říká anglicky "rozkrok"!
A vlčí oooh je v angličtině citoslovce překvapení. Haha, to by i sedělo, kdyby to neříkal vlk, ale ta karkulka za ním.

A jen tak mimochodem, na kuřátka si tady ve Francii začnu odteď dávat bacha, obzvlášť s tou velikonoční výzdobou, kterou se teď člověk prodírá v každém větším obchodě.