Aneb míl dýl, hewi potəəə, italský kafe a normální lidi
Když se řekne slovo „Anglie“, každému druhému čecháčkovi nejspíš vyskočí na mysl asociace jako
divný jídlo
divný počasí
divný lidi
Protože počasí, jídlo a lidi u nás v Česku jsou přece ty normální. Haha.
A co si pamatuju z Oxfordu?
Krásný počasí. Odletěli jsme z deštivý, šedivý, prochladlý Prahy a přiletěli jsme do prosluněné Anglie, ze které si pamatuju hlavně azurově modrou oblohu a krásný sluníčko. Za celý týden zapršelo asi dvakrát. Návrat do Prahy? Když jsme vylezli z letiště, zima, vítr a blivno. Kdo mi to uvěří.
Skvělý jídlo. Sama od sebe bych si teda fazole se slaninou ke snídani nedala, ale přátelé, nebylo to vůbec zlý. Černý čaj s mlíkem a medem, tomu musí člověk přijít na chuť, ale když přijde, je to dobrota. Paučt eg je něco, co se svými kulinářskými antischopnostmi asi sama doma nikdy nevyrobím, ale dostat ho po ránu naservírované přímo na talíř, no prostě dobrota. A kdo se se mnou bude hádat, neví, co je to dobrá snídaně. No a k obědu míl dýl za pět liber, no pardon, tady vážně není na co stěžovat. Bageta/toust + pití/kafe + snek a to všechno za cenu, za kterou jinde v kavárně koupíš jedno malý kafčo bez mlíka - a ještě k tomu to všechno nejen že jde jíst, ale je to i vážně dobrý? Milé Tesco a Sejnsburís, díky!
A lidi? Naprosto normální, a ve většině případů velmi milí, v některých případech dokonce extrémně milí a vstřícní.
Suma sumárum:
Angličani jsou skvělí, milí, přátelští lidé. Mají divný pivo, to si přiznejme. Kromě černýho čaje s mlíkem neumí vařit, i když se najdou výjimky (a to přesně tři: fiš-en-čips, snídaně a míl dýly v Tescu).
Oxford je anglická Olomouc - prostě je to tu samá kolej, fakulta, knihovna nebo studentský klub, a když začnou prázdniny, půlka města se vytratí. Jediný rozdíl mezi Oxfordem a Olomoucí je, že v Oxfordu všechny koleje vážně vypadají jako vystřižený z Heriho Potra - jako pardon, ale i za ten týden, co jsme tam chodili sem a tam, jsem měla několikrát strach, že na každém druhém rohu vrazím do Brumbála. Pak se člověk nemá divit, že je to tu všude samá Rowlingová, Tolkien, Lewis a ten druhej (nebo teda spíš naopak ten první) Lewis - Carroll. A obchůdky se suvenýry, ve kterých koupíte víc Heri Potr merče, než pohledů a mikin s potiskem oxfordské univerzity.
Nějaké další postřehy? Ale jistě - a to za každý den, který jsme v Oxfordu strávili, přesně jeden.
Uzounký uličky. Všude všechno je hrozně úzký! Tady se prostorem vážně neplýtvá.
Angličani jsou tak trochu bordeláři. Vážně bych chtěla, aby mi někdo vysvětlil, proč mají všude tolik krámů a nepořádku. Zápraží, dvorky, zahrádky, na každém rohu nějaká hromada neuklizeného harampádí.
Kola. Všude jsou kola. Všichni všude pořád jezdí na kolech. Záplava kol, kam se člověk pohne. V Oxfordu má snad úplně každej svoje kolo.
Angličani = lidi z celýho světa. Tady je to vážně multikultura na jiném levlu, než u nás. Je tady už tolik usazených cizinců z různých kultur a zemí, že se člověk občas ani nevyzná v tom, kdo je ještě "přistěhovalec", kdo je turista a kdo je místní. Vlastně se nedivím, že ani neřeší nějaké národnostní rozdíly nebo cizí menšiny, o kterých se my v česku pořád ještě - i v roce 2023 - hašteříme, jako bychom neměli nic lepšího na práci. Protože tady už jsou tyhle komunity tak moc na denním pořádku, že si jich nikdo ani nevšímá. Už je tak prostě neberou.
Všechny kavárny jsou Italové. Všude italská káva. Takže kafe s mlíkem = mini shot v kelímečku tu gou, který vydá sotva na lok a půl. A taky ho mají strašně silný. Zachránilo nás pamkin spajs laté, ještě že jsme tu zrovna byli na podzim. A se šlehačkou, ňamina! Škoda, že jsme ho objevili až chvíli před odjezdem.
Jo, a obdivuju anglický řidiče autobusů - ty dvoupatrový mršky se tam proplétají, jako kdyby se daly ohýbat, úplně jsem viděla ten autobus z Heriho, co se protáhl mezi dvěma autama, člověk do té doby neviděl tu čtvrtou dimenzi - ono to tak totiž ve skutečnosti vážně vypadá! Ostrý zatáčky, úzký uličky a silnice, ty monstrózní busy projedou všude. Nechápu, jak to dělají!
Alenka v říši divů je tu mnohem známější, než u nás - což tak nějak dává smysl, když si to člověk uvědomí. Nepřijde mi, že by u nás Alenka nějak frčela, a to navzdory celkem vydařenému filmu od mého oblíbence Tima Burtona (druhý díl jsem neviděla a ani se nechystám, ale každý musí uznat, že ten první je prostě kultovka). Ale ve své domovině bych řekla, že je Alenka na úrovni Heriho Potra, Pána prstenů a Narnie - jen je oproti nim už trochu babička :)
Díky, Oxforde, sity of drímink spajəs, za ten skvělej týden. Konečně jsem si zašprechtila anglicky na místě činu a pochopila další kousek stereotypů, které o Angličanech u nás v Česku kolují. No, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Sí jú sun!
Slovníček